Mají tě soudy druhých lidí ve své moci?
Soudy druhých lidí mě dřív spolehlivě zastavovali. Snažila jsem se pochopit, proč mě takto ten druhý člověk vidí. Snažila jsem se předejít tomu, aby mě někdo soudil. A to mě stálo spoustu energie. Snažila jsem se pochopit, jak soudy ostatních vlastně fungují.
Když jsem si Access consciousness pozvala do života, tohle byla jedna z oblastí, kde se mi vše poskládalo úplně jinak a kde jsem moc vděčná za to, že nástroje Access mám a žiju. A šlo to zvolna… protože dojde ti to, až ti to dojde.
Co pro mě bylo úplně nové, že když tě druhý člověk soudí, není to o tobě. Není to osobní. Často lidé soudí, protože soudit chtějí, protože rádi soudí druhé. A je jedno, co uděláš, vždycky si něco najdou. Soudí, protože se naučili takto žít. Jejich svět je postavený na srovnávání a snaze být správně a nebýt špatně. Není to o tobě.
Soudy, jsou také způsobem, jak se tě druzí snaží kontrolovat. Snaží se tě zmenšit. Lidé tě obviní z toho, co sami dělají. Je to vlastně zpráva o nich. O tobě to často vůbec nic nevypovídá.
Někteří soudí, protože jsi jiný. Protože narušuješ to, co se rozhodli, že je normální. Protože narušuješ to, co se rozhodli, že je možné. Díky tvé přítomnosti si uvědomují, že je tu možné ještě něco úplně jiného. Něco, co v sobě odmítli. Díky tobě to odmítnutí vnímají a to pro ně není příjemné.
Často, když slyšíme, jak nás druhý soudí, jdeme do reakce. Do obhajování, do vysvětlování, začneme se bránit. Ale už se i tak cítíme provinilí. Jakoby něco z toho musela být pravda. Ale je tomu tak? A můžeš se zeptat, je ten druhý ochotný tohle slyšet? Je ten druhý schopný tohle slyšet? Snažíme se přijít na to, proč to ten člověk říká. Proč mě tak vidí? Co ještě musím na sobě změnit, aby mě tak neviděl? Zastavíme se. Dáme si bariéry nahoru, aby se k nám ten soud vůbec nedostal.
Kde všude se snažíme soudům vyhnout? Kde všude je děláme skutečné a reálné? Co kdybychom ten soud nenakoupili? Neudělali ho skutečným? A bylo to jen zajímavé, že tě ten druhý takto vidí. Co kdyby soudy byly jen zajímavým úhlem pohledu? Je to zajímavé, že si někdo toto o mě myslí.
Když půjdeme za to správně a špatně.… Soud je spousta energie tvým směrem. Spousta energie. A co můžeme udělat, ale nikdo nám to neřekl, nikdo nás to neučil, můžeme si dát dolů své obrany, své bariéry, můžeme se uvolnit… a energii soudu přitáhnout k sobě a nechat ji projít naším systémem. Dokonce ji můžeme použít pro vyživení naší tvorby. Je to spousta energie naším směrem.
A tohle většinou nejde hned. Dopřej si čas. Nejdřív může přijít jen ta myšlenka. Že je tu možné něco jiného než se nechat soudem ovládnout. Odpojit se od sebe. Nebo se na jeho základě soudit taky. Může to být proces, ale je tu ta možnost podívat se na soudy jinak.
V Accessu je úhel pohledu, že když jsme ochotni energii soudů přijímat, přinese to peníze na náš účet. Cink cink, to je to, co mi běží hlavou, když mě teď lidé soudí. Je to energie pro mě, energie, která mi může přispět.
A je to neskutečně laskavé k sobě. Laskavé k tělu. Nezmenšovat se kvůli soudům někoho druhého. Nereagovat na ně a spustit či rozpustit své bariéry a energii soudů přijímat. Pojď to objevovat, co jiného je tu pak možné?