S Vlastou Křenovskou jsme si povídaly o souzení sebe…
… dokážete si představit, že bychom se přestali soudit?
Že bychom přestali hodnotit, co jsme udělali správně a co špatně? Jak jsme nedostateční, nešikovní… už zase pomalí/příliš rychlí, nezodpovědní, upjatí… no dosaďte si, co vás napadne… a že bychom přestali hledat, jak být správně?
Že bychom se přestali kvůli soudům zastavovat, zmenšovat, dělat se neviditelným a hlavně vzdávat se sebe? Abychom se mohli soudit, musíme se nejdřív oddělit sami od sebe.
A vůbec… podle jakých měřítek se soudíte? Kdo je stanovil?
Dávají vám soudy smysl? Nebo jste se museli naučit jak se správně soudit?
Dokážete si představit, že byste k sobě byli laskaví a měli dovolení pro to, co si vybíráte, pro co se rozhodujete, co vytváříte?
Co kdyby jste si byli vědomí toho, jestli to, co jste si vybrali je pro vás přínosné a podle toho si vybrali příště? …Není? …. Dobře, co jiného je tu možné?
Co všechno by pro vás bylo možné, kdybyste se přestali soudit?
Co kdyby to byl jeden z největších darů, který si můžeme dát…